"Azyl" pro bezdomovce je drahý aneb v tramvajích topíme o sto šest

17. 01. 2013 13:39:44
Nejspíš se již mnoho z vás už někdy pozastavilo na tím, proč vládnou v zimě v tramvajích tropická vedra... Lezeme do tramvaje, zmrzlí až na kost a už na prvním schodu (pokud se nejedná o nízkopodlažní tramvaj) nás zasáhne vlna horkého vzduchu vycházejícího z xx let starého topení. Jakémukoliv náznaku na spolucestující u okénka, který by je měl donutit k otevření okna, se nedostává nejmenší odezvy a vy jste tak odkázáni na "přežití" těch několika zastávek, které jsou vám určeny...

Výraz „přežití“ získává na své výstižnosti, když všeobecné slovo tramvaje specifikuji na tramvaj č. 9. Kdo nezná, budiž mu dopřáno, kdo zná, ví, že cesta tramvají vedoucí přes hlavní nádraží je obohacena nejen ultrateplým vzduchem, ale navíc okořeněna výpary spolucestujících bez domova, říkejme jim technicky „B“. Na „smeťáku“ byste jen těžko hledali širší škálu rozličných pachů a přesto tuto tramvaj, pokud opravdu musíte, tak musíte využít a ještě za to platit... Éra nových zážitků se nevyhýbá ani tramvajím!! :D

Počet „B“ zde vzrůstá přímo úměrně s klesající rtutí na teploměru. Ne, že by se potřebovali snad někam strategicky přesunout (tedy až na výjimky). Prostě se vozí sem a tam, občas pospí, koukají, co se kde děje a hlavně - ohřejí se. Nárůst koncentrace je tedy logicky i s postupující denní dobou. Večer, když mrzne? Pokud nastoupíte do tramvaje, kde nejsou, buď jste netrefili 9, nebo máte štěstí a sraz mají ve druhém vagónu... :-)

Na jejich spolucestování jsem si vlastně již zvykla, ale přímý střet a dokonce dvakrát za den... to už je i na mě moc a nemůžu se o tento zážitek nepodělit! :D

CESTA TAM:

Doběhnu na poslední chvíli do tramvaje (standard), i přes zavírající dveře se tam ještě nějakým způsobem dostanu, posunu se kousek od dveří a ještě dříve, než mě stačí ochromit „vůně bezdomova“ zvedá se cca padesátiletý muž, aby mě mohl nabídnout místo k sezení. Bylo by to příjemné, tedy až na to, že zas tak stará si vlastně nepřipadám, kdyby to ale nebyl zástupce skupiny „B“! Toho jsem v tu chvíli podrobila takovému rozboru, že jsem byla ráda, když se poblíž (jakoby zázrakem) objevila „opravdu starší“ paní, které jsem místo ponechala. Pánovi jsem uštědřila ze zdvořilosti malý úsměv, s tím, že jsem se spíše radovala z toho, že moje světlé kalhoty zůstanou i nadále světlé. Na další zastávce jsem se v návalu lidí ještě takticky od místa činu posunula a těšila se až vystoupím.

CESTA ZPĚT:

Opět ta samá trasa, opět tramvaj č. 9 a opět, tentokrát o něco více, pasažérů „B“. Lidí bylo tentokrát méně, o to koncentrace „B“ byla mnohem hustší. Byl večer a byla jsem ráda, že jedu domů, když na mě zezadu někdo: „To se v tramvajích nebojíte takhle sama, slečno?“

Do té doby mě nikdy nenapadlo, že bych se i zde měla bát, ale v tu chvíli jsem se snad i bát začala. :-) Otočím se a tam jeden ze zástupců „B“, který, nevím proč, se mnou chtěl rozvíjet debatu. 3 zastávky přede mnou, vlastně proč ne, když jsem v dostatečné vzdálenosti.... Ostatní lidé, jako by mi záviděli, (i když vím, že ne), ale všichni bedlivě sledovali náš rozhovor, tedy spíš pánův monolog s mým přitakáním. Nicméně, nikdo toho nejspíš nelitoval... pán se rozpovídal o sobě a o sobě rovných a jak to mají v zimě těžké a že je nedostatek ubytoven a že do některých pouštějí až když teplota klesne pod -10, a a a ... Při mém vystupování mi nezapomněl popřát pěkný večer a ať si říká, kdo chce, co chce, po cestě domů jsem na pána nemohla zapomenout! :D Přemýšlela jsem nad tím, co říkal, a v zápětí mě napadaly otázky, jak se asi do situace dostal a došla jsem k závěru, že možná i mezi „B“ jsou dobří lidé, nebo jak to nazvat... :-)

Každopádně, "zdvořilost" mnohým rozhodně nechybí, to se mi dnes potvrdilo, ale ruku na srdce, kdo ji v takovémto případě ocení?! :D

Jak se stavíte k bezdomovcům vy? Představujete si vždy to nejhorší, nebo je tu i někdo, kdo se pozastaví nad jejich osudy? Já se zařadit asi nedokážu... po včerejšku asi momentálně 50:50! ;)

Autor: Lenka Volfová | čtvrtek 17.1.2013 13:39 | karma článku: 13.55 | přečteno: 3015x

Další články blogera

Lenka Volfová

Olympijský deník: Den druhý

Sláva biatlonistům, čest poraženým. Biatlonový sen pokračuje a polední pauzy a víkendové obědy teď díky tomu získávají úplně jiný rozměr. Ale ten rozměr se nám celkem líbí.

12.2.2018 v 7:30 | Karma článku: 8.87 | Přečteno: 150 | Diskuse

Lenka Volfová

Olympijský deník: Den první, první a první

Kdy vlastně začíná olympiáda? Prvním závodem, zapálením olympijského ohně, nebo rozdáním první sbírky medailí?

10.2.2018 v 13:55 | Karma článku: 11.21 | Přečteno: 162 | Diskuse

Lenka Volfová

Není den jako den ...

Některé dny jsou prostě jako ze špatného filmu. Vstanete levou nohou, resp. vstanete pravou, ale přejete si, aby to byla bývala ta levá a měli jste to všechno na co svést.

4.2.2018 v 9:50 | Karma článku: 8.88 | Přečteno: 286 | Diskuse

Lenka Volfová

Tak přátelé, …

Mnoho z nás volalo po přímém střetnutí dvou kandidátů na hlavu státu, ano, dočkali jsme se. Jen málokdo ale čekal něco jako nepovedený kohoutí zápas.

24.1.2018 v 11:23 | Karma článku: 13.56 | Přečteno: 1038 | Diskuse

Další články z rubriky Ostatní

Jana Neuwerthová Šmýdová

Co všechno chcete stihnout, než zemřete?

Zkoušeli jste někdy pracovat “jenom” 40 hodin týdně? Člověku zůstane spousta volného času. Odpočine si, ponoří se i do jiných činností a ráno jde do práce s větší radostí a energií.

18.2.2019 v 10:04 | Karma článku: 11.28 | Přečteno: 309 | Diskuse

Otakar Vagner

Teď v písni záchvěvu dotknu se nebe... (Zpověď a lament puberťáckého kytaristy)

Každý zná ze svých puberťáckých let touhu blýsknout se před dívkami hrou na kytaru. Nebo hrát v nějaké hudební skupině!

18.2.2019 v 9:18 | Karma článku: 0.00 | Přečteno: 29 | Diskuse

Martin Faltýn

V pondělí se prý moc nečte

Maximálně tak, co řekl zvnovuzvolený Babiš. co na to Zeman... A pokud prý chci "nahonit karmu", je nejlépe psát o víkendu. Jenže je pondělí a já píšu: o víkendu. A co dělat, když se vám smůla lepí na paty?

18.2.2019 v 8:08 | Karma článku: 7.22 | Přečteno: 100 | Diskuse

Pavla Kolářová

Nekoukej mi do výstřihu!

Venku, doufejme, co nevidět začnou rašit pupeny, ptáci zahájí cvrlikáním namlouvací sezónu a lidé konečně odloží svou zimní zachumlanost a zachmuřenost stejně jako flaušové kabáty a péřové bundy. Rozkvetou první jarní výstřihy...

18.2.2019 v 7:19 | Karma článku: 16.20 | Přečteno: 651 | Diskuse

Jan Tichý(Bnj)

Jak Mega a Giga obohacují češtinu

Mega, alias milion, aneb deset na šestou, Giga deset na devátou, tisíckrát Mega. Předpony pro měrné jednotky, které rozlišují kvantitu.

18.2.2019 v 7:07 | Karma článku: 11.45 | Přečteno: 216 | Diskuse
Počet článků 63 Celková karma 0.00 Průměrná čtenost 719
Ráda bych se nějak vystihla, ale jsem zastánce hesla, že člověk není slovo, a proto je těžké ho jimi popsat! :) Takže kdo mě nepozná osobně, stejně neví :)

Najdete na iDNES.cz