Teď už babička - kočárek super, zvláště ten pro sourozence, to pak těch více jak 30 kg lze venčit najednou. A kondička se trénuje. I ten šátek, mimi se cítí bezpečně. Avšak chápu, že záda protestují. Ať nájemník dobře roste.

Děkuju moc! 😉

No, zdá se mi, že přibývá žen, kgteré mají dítě přivázené k soubě pomocí velkého šátku či spíše prouhu látky. Dokonce jsem takto nejednou podkal i muže s miminem cca 6 měsíců.

To je někdy docela dobrá alternativa. S nejmladším synem ve věku 9 měsíců jsem takto absolvoval prohlídku hradu Pernštejn, on spokojeně spal.

Můj starší vnuk kočárek nesnášel, spát byl ochoten v šátku (a doma v postýlce), jeho mladší bratr zase naopak - v šátku usnul, ale na spaní ho bylo potřeba přeložit do kočárku.

No a když (nejčastěji máma) musí někde po úřadech, dítě v šátku nebo nosítku nečiní potíže, zatímco kočárkem testuje bezbariérovost.

Moc milý blog i když éru kočárku mám už za sebou, nebo možné ne. I když titul babička je ještě v nedohlednu.

Tím, že nejsem muž, nebudu rozporovat. Neboť jak píšu, vlastně se víc dívám do kočáru než kolem sebe, takže ani sama bych si toho pohledu pravděpodobně nevšimla. Asi je tedy na čase zaměřit pozornost i na okolí. 😉